Vánoční Mělník 2010

Tak nám zase přišly Vánoce, paní Mullerová... a s Vánocemi přichází tadiční zvyky jako přežírání, rozbalování dárků, válení a... a taky cesta na Mělník. Po vodě, jak jinak. Oproti loňsku, kdy byla účast rekordní bylo už předem jasné, že to bude skromnější. Část členů oprašuje čerstvé nebo čekané potomky, část je ve stavu nemocných, hybatel věcí zahraničních prodlívá na jiném kontinentu, jiný zase plní pracovní povinnosti a zbytek spolehlivě odradilo počasí.

Zima letos začala i v nížině brzo a stojí za to, takže letošních pět statečných se sešlo na zasněžené a zamrzlé loděnici a mohlo vybírat z bohaté nabídky lodí. Piškot jede na Kofyho lodi, Sokol si opravil modrou střelu, já s Dejvem jsme zvolili debla, takže černého Petra si zvolila Andulka. Byla jediná, komu do lodi teklo. I když si za to může nejspíš sama, protože když jsem na té lodi jel naposledy já, ještě do ní neteklo :-)

Z loděnice vyrážíme s tradičním malým zpožděním. Na koho se čekalo neřeknu, ale Dejv to vyjímečně nebyl :-) Vzhledem k těm mínus pěti a sněžení k nám byla řeka milostiva a dvěstěpadesáti kubíky nás nesla svižně vpřed, takže za chvilku jsme byli ve Vraňanech na jezu, kde je nejtěžší úsek cesty. Jednak vylejzání z lodí, to se aspoň ještě těšíme na cukroví, panáka a chlebíčky, ale hlavně potom nastupování... Za čtvrthodinu, kterou jsme tak strávili klábosením s Týnou, Martou a Bublinem coby doprovodem, ke kterým ještě přibyli Lenka s Tondou, kteří se k nim připojili jsme museli nasednout do zmrzlých lodí se zmrzlými šprajdami, návleky a rukamama... Myslel jsem, že nejhůř na tom budu s Dejvem já, ale Andulka nás trumfla, takže když jsme odjeli s tím, že nás ostatní doženou, stalo se tak až při naší další neplánované zastávce u zálezlického potrubáku. Nenandal jsem si totiž šprajdu a mráz dokonal dílo na našich zkroucených nohách.

Po krátké Dejvově procházce jsme už společně hrnuli dolů povodím vltavské kachny a díky zvýšenému průtoku jsme byli za chvíli na dohled mělnickému zámku. Nohy nám povolily jen krátkou návštěvu hnědě zkaleného labského proudu a pak už jsme šupajdili zpátky ke břehu. Když jsme se nevykotili ani při vystupování, na což čekali Bublin s Tonym s foťáky v ruce, bylo vyhráno. Pak už se jen halasem převlíknout (chudák rybář), srknout teplých či nemrznoucích nápojů, navázat a do aut. Teda... klusem nahoru k silnici, sjezd je ledový a koleje hluboké. Cestou jsme trochu šoupli zadek Favoritu, který tam majitel zaparkoval, jako by chtěl prachy z pojistky.

Na loděnici jsme ještě domluvili pár věcí na další akci, Milešovku a pak hajdy dom. A to je vše. Letos žádná vydra, žádný bobr, žádný drámo...