Žákáč na Paraplíčku

V týdnu před Paraplíčkem jsem měl docela veget. Starší hadi byli s SCM už na místě, já jenom koupal Vendu a Kubu... A taky v pátek zahlazoval následky koupání. Kuba si totiž proběhl kanál tak nešťastně, že loď utrpěla šrámy větší než malé. Takže jsem ve tři rovnou z práce na kanál a pustili jsme se v sychravém počasí do toho. Slejvák, který po obědě přišel byl docela solidní a měl dozvuky, takže jsme lepili na louce pod pergolou. Po dolepení se začali sjíždět sjezdaři, kteří tu mají v sobotu závody a taky osádka našeho vozu.

Po půl šesté už máme naložíno a s Tondou, Vendou a Kubou míříme vstříc skvělým výsledkům. Mé nadšení pohaslo ve chvíli, kdy jsem přijel do Brandýsa a vzpomněl jsem si, jak jsem se posledně dušoval, že pojedu přes Boleslav. Silničářské pasti jsem se sice vyhnul, ale kodrcání k dálnici mi zabralo zbytečně moc času a navíc jsem zjistil, že za městem dálnice prostě není. Místo ní tam stálo parkoviště. Od nedohledna do nedohledna stála auta ve dvou až třech pruzích. Tak jsem to vzdal a pokračoval rovně, naprosto naslepo. Když už jsem delší dobu jel na východ až jih, tedy na opačnou stranu, nevydržel jsem to a juknul se do atlasu. Nkonec z toho byla vyhlídková trasa Mstětice - Čelákovice (tady byla další objížďka) - Vestec (asi se mne svět snažil přinutit jet do Hradce za Jarinem, který určitě slavil své včerejší otcovství) - Lysá - Benátky. Tady už dálnice jela, ale byla to docela síla. Nakonec jsme s už tradiční zastávkou v Železném Brodě dostali na přeplněné tábořiště na Parapli asi tak v půl deváté.

Nejenom přeplněné, ale i bažinaté. První, co jsem viděl, byli Matulovi, Šupolíci... prostě lidi, o kterých jsem myslel, že pojedou až zítra ráno. Bylo mi vysvětleno, že tudy proběhla taková menší tropická bouře, která nejdřív přinutila volat děcka domů, ať jim rodiče zítra přivezou suché věci na vodu, že se tu nedají usušit a pak vyslat SOS, aby přijeli hned a přivezli alespoň něco suchého. Zaparkoval jsem v útulné části močálu vedle Matulů, snažil se zapomenout na to, jak v neděli vyjedu a rozložil si spaní. Následovala opravdu lehká večeře z místních zdrojů, pár piv u ohně a spát...

Příděl deště má naštěstí Železnobrodsko vyčerpaný na další měsíc dopředu, protože od rána svítí sluníčko, zatím jen na druhý břeh. Zima ovšem není. Vyzvednout čísla, porada... Projít trať s Vendou a Kubou, protože svoje hady si Zdenka odkoučuje sama a Adulku s Romanem a Pavlem si pořád ještě nechají pod křídly Míťan s Foukym. Voda je po včerejším dešti pěkná, asi tak dvanáct, patnáct kubíků. Trať je celkem jednoduchá, protože se tady jedou i předžáci. A účast je hodně, hodně velká, předpokládaný konec je na šestou odpoledne. Začínají kajakáři, Pavel si to metelí jako střelený, docela se na to dá koukat, je vidět, že si na přírodní vodu zvykl. S Romanem je to hoší, s pádlováním to nepřehání a dokonale zvládl singlířský grif "počkat si na záběr", což je u kajakáře dost na pytel. Kuba s Vendou zajíždějí všechny brány, což je asi poprvé a ke spokojenosti mi to stačí :-) Jenom ta sedmička... Můžu jim stokrát říkat ať si dají bacha a nenadjedou to... Vojta letos začal jezdit debla s Matějem Cepků a excelovali. Vyrazili od startu s protináklonem, prý, aby jim to vystřelilo. Vystřelilo. Ovšem podle podélné osy. Loď se zvrhla tak, že Vojta i s ní skončil ve vracáku, takže jí tam rovnou vylil... Od Zdenky to ovšem stejně schytal. Ne proto, že by plavali, ale proto, že si do debla schoval kajakové číslo, aby ho neztratil. A při té kryse ho samozřemě ztratil...

Druhou jízdu Pavlík zrychluje, ale na Toma Šoltýsů to nestačí. Nevadí jel pěkně. Koukat se dá i na Romana, asi dostal od Míťana za ucho. Deblíři dojíždí, Kuba taky celkem obstojně, takže svítí jenom Venda, který projíždí přesazy tím stylem, že chvíli před ní přestane pádlovat a natáhne do ní krk. Když to udělá potřetí, přichází zasloužený trest. V předklonu udělá protináklon a krysí. Naštěstí je samochytací, takže si sám odloví loď a pádlo. Potom ovšem zaexceluje, protože jí vylévá v širokém vracáku na druhé straně, který částečně odtéká podél břehu. Odložené pádlo mu samozřejmě tudy prchá. Po upornění šlehne s lodí doprostřed vracáku a vrhá se za pádlem. To nedostihne, ale povedlo se mu evidentně najít stabilní bod. Vylitá loď trůní asi dvě minuty téměř bez pohybu na stejném místě.

Z hromady předžáčků se vytáhl i Mikeš, když stvořil logicky bezchybnou teorii o tom, jaký náklon dávat v válečku (no, spíš přepadávající vlnce). Teorie měla jenom jednu slabinu, ale ta Mikeše poslal dnem vzhůru a do náručí záchranáře. Baby? No, radši se neptat. Andulko, pádlo samo pádlovat nebude... Taky vysvětlit holčičkám, jak projet bez kontrování úvodní kombinaci je nadlidský úkol téměř pro všechny :-) Na singlech dalo na Romana celkem koukat, ale je hodně vláčnej. O tom, že jsem jel já cudně pomlčíme :-) Největší záhul mi dalo vyškrábat se po vysednutí nahoru na silnici.

Do druhých jízd jsme nastooupili plni optimismu poučeni z krizového vývoje, takže dojeli všichni a už se na to dalo i koukat. Mikeš byl třetí, Adulka první a Roman kupodivu taky až třetí. Kromě Kuby Mrůzka ho dal i Vláďa Zátopek. No, i když, kupodivu... Vláďa se přes zimu vytáh, kdyby mi jednu ubalil, tak lehnu, navíc dlouhá loď, tady je jako sjezdař ve svém živlu :-)

Vyhlášení nebude, je šest. Převlíknem se a mažem na Spálov na večeři. Matulovi s sebou berou i psa. No, psa... Pořídili si jorkšíráčka. Už jsem viděl větší myši. Čtvrtpes je ale nezdolnej a dojde s náma pěšky do hospody i zpátky a ani nezdržuje. Hospodu jsme zastihli zatím ještě v celkem nepřeplněném stavu, gluáš podávají jen do čtyřech, tak jsem zvolil guláš v chlebu :-) Jídlo jsem dojedl, talíř nikoli. A k tomu jedny Svijany, druhý Svijany, třetí Svijany... Zpátky na tábořiště jsme se sotva dokulili. Po cestě koukáme na Kamenici... už by to nešlo. Po večeři zase ohýnek, pár piv a kecání... pohoda. Když jdu spát, tak fikaně prokličkuju mezi loužemi a bažinami a nakonec nohou zapadnu po kotník až do té, ve které stojím s autem. Já jsem tak dobrej! Nebo ne?

Budím se v sedm, otočím se, že si ještě na chvíli schrupnu. Takže se porada koná beze mne... Sotva stihnu projít s Vendou a Kubou trať. Voda je o něco menší než včera, zato je úplně hnědá. Asi něco dělají na přehradě, protože v Semilech je prý voda jako křišťál a na Kamenici taky. Nasvědčovalo by tomu i to, že se po startu voda pomalu vrací skoro na svou včerejší úroveň a potom se i začíná čistit. Na Romanovi a Pavlovi se už asi projevuje únava, nejedou špatně, ale je to trochu laxní. Druhá dvojka mne zřejmě při vysvětlování tratě poslouchala na slovo. Udělali všechno to, co jsem jim říkal, že nesmí. Dostanou tedy umytí hlav a čekáme na druhou jízdu. Pavlík se hecne zrychluje o pět vteřin, dá všechny mladší žáky, z čehož má oprávněně druhé vánoce. Kluci na deblu už tak dobře nejedou, ale to je v tomhle věku stejně ještě loterie. Kuba i Venda si berou rady k srdci, takže vše je odpuštěno. Venda skoro dosáhne na body. Můžu mu ukázat kde přesně o ně přišel. Ve své "šťastné" sedmičce, protivodě s ostrým vracákem, která tam byla včera i dneska a ani jednou nezajel pod ní.

Holčičky se dneska pošavlovaly docela pěkně, už to pomalu začíná vypadat jako závod. A asi začínají přicházet na chuť systému s lepší jízdou. Andulka nakonec skončila jako druhá, Roman na singlu taky. Mikeš byl mezi předžáčky třetí.

Závod pomalu skončil a začal maraton vyhlašování. Vyhlašovalo se snad všechno za dva dny, jedinej, kdo od nás neměl diplom byl Milan Faltus a já :-) Zástupy při vyhlašování pomalu řídnou, já si ještě přeberu výsledky a když to skončí, mizíme taky. Cesta je skoro uspávací, přes Boleslav. Doma jsem v osm, chci ještě dát výsledky na žákovský stránky a teprve teď si uvědomím, že mi to tam jízdy pořád sčítá... Sakra, to budu muset nějak pořešit, ale kdy? Za chvíli je NKZ, pak jedem do Slovinska... V deset jsem rád, že zaryju rypák do peřin. Zas jedny závody v trapu.