Cyklovýlet

Děcka mají zase prázdniny... co s nimi? Ještě, že máme lidi, co mají nepravidelnou pracovní dobu :-) Láďa vyhlásil na na nedělní dopoledne cyklovýlet. Loni to skončilo jednou rozsypanou přehazovačkou. A letos?

Letos vydalo svá těla i kola všanc Láďově trati kvarteto mlaďasů (Roman, Andula, Pavel, Venda), Láďa s Hankou a večer předtím jsem přislíbil účast i já s Týnou a Dejv s Líbou. Sraz je na kanále v devět s tím, že vyrazíme po půl desáté. Ve čtvrt dorážíme na kanál, Láďa akorát vytyčuje trať pro minizávod. Závodníky čeká slalom mezi sloupky nedokončeného plotu na tábořišti, mezi dvěma stromy, vložka zručnosti, kdy musejí sebrat čepici z jedné židle a na druhou jí zase dát aniž by upadla, přeskočit položenou tyčku a na závěr opět slalom, tentokráte mezi špalky a sprint do cíle mezi stromy. Tráva je po nočním dešti pěkně kluzká a Pavlovi se to jednou málem vymstí, když se v jedné zatáčce skoro položí.

Ve třičtvrtě přijíždí i Dejv s Líbou a hned opravují. Líby kolo totiž nějak nefunguje, tak si půjčila od Dejvova tatíka. To byla jakási prapodivná konstrukce za pár korun, která sice moc nepružila, nedržela, ale na párset metrů po Veltrusech to stačilo. Na naší cestu, která vedla do Nelahozevsi, spodem do Lešan, nahoru na Lutovník, na Hostibejk už to nebylo úplně ono :-) Jednou si ho s Líbou vyměním, protože je navíc docela těžké. Na Hostibejku se nakonec s Dejvem a Líbou rozdělíme a pokračujeme bez nich, oni jedou dom. Dolů navíc šplháme po schodech, protože jsme přejeli odbočku na tu správnou cestičku ;-) Následuje přejezd Kralup, šplháni do kopce ke hřbitovu, sjezd do Dolan a několik pokusů o nalezení té správné cesty k přívozu v Libčicích, který nás doveze na druhou stranu, k restauraci, kam už také na bruslích míří Piškot s Bárou a Sokolem. Ten nakonec najdem, ovšem naše hladové žaludky dostávají ránu. U boudy je cedule oznamující, že přívoz nefunguje... Chvíli zevlujeme a pak se vracíme do Kralup, tentokrát podle vody. Cesta má také svá úskalí, zejména bahno, kterým se Týna nahodí ospoda nahoru a kopřivy, ve kterých si jednou stejně ustele.

V Kralupech se odpojíme od zbytku skupiny a mažem domů do Vojkovic. Miliónkrát projetá cesta dostává na kraji Veltrus naprosto jiné grády, když mi něco přistane mezi rty a hrozně to začne bolet. Vosu nejdřív vyplivnu a když zastavím, tak si i vytáhnu žihadlo i s jedovým váčkem. A zákonitě následuje metomorfóza ksichtózní partie hlavy v obyvatele Papuy... Nezachrání to ani na bolest aplikovaná celková anestézie a desinfekce rány provedená před hostincem "U České koruny" (čti: dal jsem si slivovici). Po příjezdu domů mám spodní ret pětkrát větší a levou tvář asi jako křeček. Nemůžu moc mluvit, bolí mě to a nesmím si na to šáhnout. Týna je požahaná od kopřiv, oba máme bláto i za ušima a kola budu muset zítra umýt. Nechcete někdy s námi jet na pohodový výlet na kole?

FOTKY