Silvestrovský Říp 2009

Tak kdepak letos strávit Silvestra? Chata v Krušných horách letos není volná, chata ve Vítkovicích už nestojí... Co si takhle udělat hory v nížině? Vzhledem k tomu, že Piškot má kliče od baráku ve Straškově a ze Straškova je to co by kamenem dohodil k Řípu, byl program jasný.

Sraz byl stanoven na jednatřicátého ráno. Počasí je letos takové všelijaké. Střídá se mráz a sníh s deštěm a oblevou, takže jsme vůbec nevěděli jestli tam budeme moci vyrazit. Nakonec ano, akorát už samotná cesta do Straškova byla zajímavá. Vyrazili jsme s Týnou před devátou ráno a první část cesty absolvovali ledě. Doslova, auto při třicetikilometrové rychlosti bruslilo nalevo napravo. Barák ve Straškově jsme našli na třetí pokus a jeden telefonát. Postupně před jeho růžovou fialovou fasádou zaparkovali Gory, Sokol se Sokolovnoou, Láďa s Háňou a Robin s Janou a Šárkou, takže nakonec po přesunu na nádraží kupuje Dejv lístky pro dvanáct lidí plus se s námi vezou bez jednoho dne roční Šárka a režijku vlastnící Bára. Motoráček nás převeze skrz jednu zatáčku, pod dálnicí a dva kilometry a vysadí nás ve stanici Vražkov, kde nás čeká zbytek výpravy, kompletní Šupolíci, Marta s Andulou, Bublinem a Argem a Piškotův synovec Lukáš.

Z Vražkova je to na Říp kousek. Akorát pořád do kopce. Navíc se kousek musí polem, jelikož český zemědělec nezorá jedině to, co je zasfaltovaný nebo zabetonovaný (neplatí absolutně, přeorané triangulační kameny jsou normální kratochvílí českého traktoristy). Když zajdem do lesa, cesta se začíná zvedat a výprava se profiltruje. Chrti dopředu, já dozadu :-) Ale aspoň máme klid na rozhledy. Ne, že by něco bylo vidět, země je povětšinou zakrytá mlhou, vyčuhují jen vyvýšená místa, kopce a podobné přírodní útvary jako třeba tovární komíny. Restauračka na vrcholu je otevřená, ale taky plná, podobně geniální nápad se silvestrovským Řípem měla i třetina Středočeského a čtvrtina Severočského kraje, možná i nějakej pražák by se našel. Šli jsme se ještě juknout k rotundě a na krušnohorskou vyhlídku a chvíli tam setrvali a kecali. Cestou zpátky Argoušek začal dokazovat, kdo je pánem. Argo je totiž necelý rok mladý německý ovčák impozantních rozměrů a hravosti a serióznosti štěněte. Třaskavá kombinace. Zejména, když Argoušek uvidí jiného psa (pro něj výzva ke hře), země je ledová a start je nečekaný. Jelikož se vnitřní prostory restaurace neprázdnily, utvořili jsme alespoň frontu u venkovního okénka a vrhli se na bramboráčky, pivo, svařák...

Když se to na vrcholku začalo plnit psy víc než bylo zdrávo, zatroubili jsme k ústupu. Silnice dolů do Krabčic byla ledová stejně jako cesta nahoru, takže Argoušek začal svoje vedení zvyšovat a nakonec se ho ujali Bubliňák s Lubošem, aby Marta vůbec cestu přežila. V Krabčicích jsme se vyfotili s příslušnikem a otočili na okresku do Vražkova. Vzhledem k mele, jaká panovala nahoře na kopci tu je docela solidní provoz, i jednoho magora toužícího po hromadne sebevraždě jsme potkali. Ve Vražkově jsme se rozdělili na ty, co tu měli auta nebo co se jim zbylé dva kilometry nechtělo pěšky a ty, kterým to bylo jedno, případně se do auta nevešli. Časově to vyšlo skoro nastejno :-) Za chvíli jsme už byli na horské základně, obsadili jediný vytopený pokoj a začali zlehka vítání Nového roku. Někdo pivem, někdo vínem, někdo chlebíčky a my abstinenti jsme si hráli s autíčkem na dálkové ovládání :-)

A jak to všechno dopadlo? Skvěle!

FOTKY