Krušnohorská 5 a hrdinský výkon běžkařské prvničky

Na popud Pyškota se výběr běžců na lyžích již po několikáté zúčastnil vyhlášené Krušnohorské 30, letos na Valentýna.

"A" družstvo běželo 15km volnou technikou a žačky Sára s Ivčou byly přihlášeny na 5 km klasicky. Ivča by sama do akce nešla, tak Pyškot po bazénu přesvědčil Sáru, že pojede závody s Ivčou. Kdyby Sára někdy v životě už na běžkách stála, nebylo by na jejím startu nic divného. V pátek si vyzkoušela boty a sobotu žačky s otcovským doprovodem vyrazily směr Moldava.

V Teplicích jsme na mostě překvapeně minuli Kubu, abychom ho za chvíli na pumpě potkali znovu, tentokrát již v Patrikově Oktávce, která nás naváděla k závodišti. Po krátkém zapadnutí a vyhrabávání Vanea při planém pokusu zaparkovat na horním parkovišti jsme dorazili za Oktávkou dolů a začali se vybalovat. Sára obula boty a pokoušela se poprvé nacvaknout do běžek. Po chvíli jsme ji upnuli a začali nacvičovat správné navléknutí hůlek na ruce. Načež holky vyrazily směr start. Martin dceřinu odhodlanou lehkovážnost naprosto nechápal. Sledujíce vratký postoj a trhavé pohyby potácivě se vzdalující padající postavičky, přemítal jsem, jak by asi běžkoval Mr.Bean a současně se mi vkrádala otázka, zda Sářina účast v závodě je dobrý nápad. Její odhodlání vycházející zřejmě z jakéhosi flegmatického optimismu však trvalo i po několika pádech a tak jsme přikročili k nácviku techniky klasického stylu. Stát na sjezdovkách umí, jak plužit ví, jen to neumí na běžkách ...to však může na těch krpálech dost vadit.

Pyškot si bere Ivču a odjíždí s ní na obhlídku trati. Máme 40min do startu, tak se Sárou vyrážíme taky. Od startu se trať mírně svažuje k zatáčce do prudkého výběhu. Běžkařská začátečnice šoupe nohama dopředu, drží ruce široce od těla, aby se mohla při ztrátě balancu opřít o hůlky. Pády přicházejí co chvíli. Rychlost zatím tak 2km/hod. Pokouším se vysvětlit zapojení rukou při střídavém kroku "pravá ruka+ levá noha, levá ruka+pravá noha" .... občas se to daří ... máme však velké problémy se vstáváním po častých pádech. Prudký kopec přináší nácvik výstupu stromečkem. Po několika pádech se zamotáním lyží už umíme správně srovnat lyže, abychom se postavili dříve než za 2 minuty a většinou se nám podaří vstát napoprvé. Významně se zlepšila koordinace pohybu rukou a nohou, takže jsme schopni posledních pár metrů výstupu zdolat bez pádu. Rovinky jsou v pohodě, ale občas přijde nečekané zavrávorání a velmi často je následováno pádem .... také rychlost nevypadá na přední umístění. Naším cílem je však dojet. Pokračujeme, jízda ve stopě se zlepšuje, podařilo se i vystoupit ze stopy a připlužit. Po 2km dojíždíme k prudkému sjezdu. Po zastavovacím pádu nad jeho začátkem se nám nedaří se postavit na nohy ani na 5.pokus. V obavě z vážnější nehody doporučuji nezkušené bojovnici bezpečnostní sjezd po zadku, což hbitě realizuje. Ještě před tím jí při ukázkovém pokusu o sjezd pluhem předvedu tygra přímo před jásající oddílové kolegy.

Čas startu se neúprosně blíží a proto rozhoduji místo pilování techniky raději posilovat morálně-volní odolnost naší bojovnice a vyrážíme do bufetu se ohřát a občerstvit. Startuje 15km volným stylem a odjíždí naše "A" družstvo Gori, Pyškot, Kuba, Patrik, Andulka a Honza. Kupodivu naše amazonka žádné panice z nastávajícího startu nepropadá, takže jdem na to a já s ní pojedu jako doprovod a záchrana.

Start, pro jistotu vybíháme až za posledním šíleně spěchajícím minichrtem. Frekvence pádů se výrazně snížila, ale rychlost mne trochu znervózňuje ... Překvapení přichází u sjezdu, kde závodnice sice nahoře opět zastavila brzdícím pádem, ale poté se rychle postavila a bez bázně a hany se vrhla v pluhu dolů. Padá až těsně před zlomem a přímo před Davidův objektiv.... smutný úsměv a pokračujem do stromečku a nahoru. Postupně se zlepšuje jistota kroku a polykáme další a další metry trati. Po otočce potkáváme Davida a Cindy a krátce zastavujeme, abychom se napili nabízené vody. Ještě tak 2km, ale už žádné dokopce. Po chvíli se zničehožnic vzadu objevuje bleskurychle se přibližující lyžař s číslem a těsně nás míjí. Sakra, s tím jsem nepočítal. Poslední km trnu, aby v zápalu závodního šílenství nějaký přemotivovaný závodník naši bojovnici nesrazil a nezhatil naši snahu vychovat novou milovnici běžek. Viditelně jí začínají docházet síly, frekvence pádů stoupá. Kolem nás prolétávají další a další závodníci, ale naštěstí je čelo velmi roztrhané a tak se poměrně bezpečně blížíme k cíli. Konečně jsme opět na louce a na cílové rovince. Ještě pár pádů zcela vyčerpané závodnice a cíl se nezadržitelně blíží. Zcela zmrzlý otec chystá cílovou fotografii. Vypadněte sakra, nemotejte se tam, co se tady pleteš, tady jsou závody .... řvou na nás pořadatelé z cíle a vyplašená žačka ve snaze je uspokojit a uhnout do strany naposledy padá... do cesty finišujícímu závodníkovi .... ten ji s vypětím sil míjí. Jé, to je taky závodnice, zjišťuje původně hrubiánský pořadatel, tak pojeď honem.... A jsme v cíli.

No, představoval jsem si pro naši oddílovou hrdinku za její statečný výkon lepší přivítání...... Tak jí alepsoň vyslovujeme obrovskou pochvalu my s Martinem a Ivčou a odvádíme ji do bufetu. Já před Sárou ještě jednou smekám a přikládám 20 fotek