You are here

Strakonice 2017

Posledním závodem před hromadným dětským rozprkem na prázdniny byly Strakonice a protože dětiček bylo dost, doplňuji Robina ve výpravě.

A taky sám, rodinka se mi už od úterka dovoluje na druhé straně republiky, takže jedu po dlouhé době na hyenu. S báglem, bez stanu, křesílka, stolečku, kanystru s vodou... čekám ve Vojkovicích, kde hlídám už týden domácí zvířectvo rodičů, kteří se dovolují pro změnu v sousední republice. V sedm tam přistává Štěpán a vyrážíme směr jih. Cesta je rychlá, protože je sice pátek, ale byly svátky a všichni už jsou někde u vody minimálně od úterka. Na tábořišti zakempujeme u Robina a Horáců a taky domorodců. Po úvodní kontrole stavu odcházíme na dvojpivo a jednopárek do bufetu. Když se konečně ujistíme, že buřina nás mine (a že to řeže pěkně), jdeme po půlnoci do hajan.

Spánek jako takový stojí za... málo, je dusno, vlhko. Počasí nesvědčí nikomu, rozhodně ne batohu strčenému pod dveře auta, ze kterých se leze a pak, když je někomu blbě... no co vyčistím to jindy. Na hodinku si ještě zkusím zdřímnout a docela se mi daří, budík mne v půl osmé vytahuje a jdu pro čísla a na poradu. Čísel je pytel a na pytel je to, že jsem se zapomněl stavět v bankrotomatu. Zdena mne jedním Karlem založí, pak ještě dohlašuju sjezdy. Předžáky a Julii s Kačkou. Těm teda ještě musím říct, že nejedou jen kolem ostrova, to je porce pro předžáky, ale až k bójce. Ale až pozdějc, aby si to nestihly rozmyslet. Jedno číslo zase vracím, Vítek se na závody tak těšil, že to z něj v noci začalo lítat horem dolem a na rozdíl od Kačky to byl setrvalý stav, takže balej a zase jedou domů. Robin si tak nakonec přebírá "stádečko" sestávající se z Ondry a Ondry a jde na prohlídku tratě.

Trať je, jak už to na podobných závodech bývá, stejná jako loni, předloni, předpředloni... obzvlášť když teče v korytě tak malé nic jako letos. Do pěti kubíků v Katovicích, takže žádné velké vymyšlenosti nepřicházejí v úvahu. Je už docela vedro, tak posedávám po břehu a sleduju závod. Chvíli to potrvá, protože jen kajaků tu je ke stopadesáti. Klukům to moc nejde, Ondra dokonce střádá kule... Na samotné procházení trati mi dorazila jen půlka "týmu", koupání má prostě prioritu... takže projdeme s madamesami trať nadvakrát. Pro Amálku, Julii a Kačku to problém nebude, pro Verču, Štěpánku a Markétu to bude BOJ... obzvláště ten vršek, kde to trochu teče. Se Sárou jsme si to proběhli už dřív, jako singlířka nejela úplně špatně. Ale ten kajak... přestávka se nekoná, interval třicet, závod tlačej dopředu... No a pak začnou jezdit kajakářky, rozhlížím se nad tratí, bílej kajak nikde... čísla jdou po sobě, 19, 20... 22, 23, 24... ano je to tak, přes můj ranní proslov na téma "hlídej si to, ať pak nekoukáš jak trubka", Sárinka nikde. Takže do plné pohotovosti a už jedou... naštěstí ne jako v Kadani, kde jely čtyři za sebou. Tady maj mezi sebou pár čísel odstup. Julie, pak Kačka a pak začne rodeo. Štěpánka, Verča, Amálka, Markétka... Julča jede celkem solidně, jen v půlce tratě, tam, kde bych to už nečekal, předvede s pádlem něco, co pošle tyčku jinak, než by měla a kule je na světě. Kačka úplně nedává vršek a na světě jsou kule dvě. Štěpánka před sebou nic nekoulí, zato se poctivě vrací. A dokáže to i do jedničky... Amálka pro změnu za sebou ležet v zápisech rozhodčích několik šťouchů. A následují v rychlém sledu Verča s Markétkou. S velmi podobným výsledkem v podobě dlouhého času, jedné kule a pár šťouchů. To bychom měli.

Proberu s holkama co a jak teda ne a čekáme na druhé jízdy. Když končí singly, zjevuje se vysmátá Sára a říká, že je to fajn, že jde akorát, že singly už končí. Tak jí to odkejvu a říkám, že singly už končí a ona jde včas na druhé jízdy. Po téhle informaci se zarazí a jak tu informaci zpracovává, normálně fyzicky vidím, jak se jí v očích otáčí přesýpací hodiny. Výsledkem je, že začne zmateně vymýšlet kdy a jak bych jí mohl domluvit dodatečnou druhou jízdu. Utnu jí, připomenu ráno, kdy jsem jí přímo před touhle situací varoval a a pošlu do lodě. Asi jí to dost naštve, protože výsledkem je dynamická jízda, která má hlavu i patu, sice dva šťouchy, ale celkově bylo vyznění až neHrdličkovské. Pozitivní trend pokračoval i dále, Julie už nekouzilia s pádlem a dojela s jedním ťukem a stejně tak i Kačka. Štěpánka sice kroužila po trati ve stejném tempu i rozsahu jako v první jízdě, ale Verča už dokázala projet vše. Aby nebylo vše tak růžové, tak v zápisu měla jedenáct šťouchů, z devatenácti bran, ale co už... Moc se nedařilo Markétce, respektive stáhla časem skoro třičtvrtě minuty, ale jedna branka jí do kompletu pořád scházela...

Po slalomovém závodě následovalo vyhlašování, které dnes vedla selebrita, děti ji však očividně žraly a to byl účel. Ben Christovao pochválil Amálku, že už má se stupni nějaké zkušenosti, protože podala ruku ostatním dřív než někam šplhala... a tak se vyhlašovalo a vyhlašovalo a pak se nějak VIP závodilo a jedna děvčica si s Benem i sjela trať na deblu. A pak se stáhly branky, vzduch zhoustnul a začaly sjezdy. První vyrazily neregistrovani hromadně, pak předžačky hromadně (na slalomkách) a po nich předžáci hromadně, taky na slalomkách. Startovalo se na horním konci hráze slepého ramena, jelo se přes trať, kolem ostrova a dole pod hrází byl cíl. Já teda nevím jaké má kdo zkušenosti, ale hromadný start holčiček bych přirovnal nejspíš k běhu s býky v Pamploně. Také vám nikdo nic nedaruje, nasazení je absolutní a když zaváháte, skončíte bídně převálcováni zbytkem. Tuším, že jsem viděl po pár metrech po startu jak valí nějakou holčičku bokem, radši jsem se otočil a snažil se vybavit si něco uklidňujícího, třeba "Texaský maskr motorovou pilou". Pak vládlo plíživé ticho a nakonec se zatáčkou objevila skupinka, kde nás na dálku upoutal souboj tří lodiček o druhé až čtvrté místo, který probíhal hodně napínavě. Pak protly cíl a my se dohadovali, jestli Amálka byla třetí nebo ne a pak nám došlo, že to, co k nám setrvačností po projetí cílem na první pozici dojelo, byl ořezaný plnoletý červený Paragon s jezdcem Verčou... no toto... Nakonec jsme ještě fandili Kačce s Julčou, které jely plnotučnou dávku sjezdu na slalomkách (už jsem jim existenci bójky prozradil). A když dojely a z posledních sil dopádlovaly ke stanům, sebrali jsme se i my, nechali dovézt vyčerpané děti do města autem a dorazili za nimi pěšky. Letos do nového podniku, do Sokolovny. Nevím, jestli jsem měl takový hlad nebo byl kuchař bůh, ale opravdu jsem si pochutnal. Po návratu jsem ještě zašel sondovat situaci kolem vyhlášení sjezdu, protože tam došlo k něčemu, co zavánělo situací z "Jáchyme, hoď ho do stroje" (trvám na opakování ceremoniálu...). Po setmění ještě trojpivo a společné odhadování, jestli to, co slyšíme zpoza řeky je Nohavica, kterej se dal zase na chlast nebo někdo, kdo má podobnej hlas a neumí zpívat tak moc, že to poznám i já.

Jak se pozná skutečně vychovaný déšť? Zaklepe, než někam vtrhne... mne takhle pár něžných kapek probralo někdy po třetí hodině, takže jsem měl čas se zvednout, přestěhovat se do předsíně k Horácům, uklidit pár křesel a pak už jen poslouchat kulometnou palbu slejváku na střeše stanu. A přemýšlet který fyzikální zákon porušuje země na které jsem ležel, protože ať jsem se otočil, jak chtěl, pořád jsem měl nohy výš než hlavu. Po šesté už toho zas tak moc nenaspím, protože kromě toho noční déšť nechladil, ale vytvořil saunu. Těsně před závodem jsem musel z trati zmizet, protože i ve stínu se tam dýchalo dost těžko. Akorát jsem stihl pro Verču dostat tu správnou medaili i s diplomem, takže svět vypadal o něco líp než večer. Na kajaky jsem se zase vrátil a viděl jak jedou Ondrové. Už o dost líp než včera, ale překvapilo mne, když jsem viděl Bramboráka, jak putuje rukama po pádle jak po flétně. Sára byl coby singlířka taky ucházející, jen prostě občas neodolala přehození pádla ve chvíli, kdy to bylo spíš na škodu. Ale když musíš, tak musíš... nicméně jí to jak v první, tak v druhé jízdě vynáší třetí místo v žačkách. Zajímavější to pro mne začíná být zase až k polednímu, při kajakářkách. Tentokrát i se Sárou. Asi jí to včera zachutnalo, protože jede dobře, je jen o nějakých sedm vteřin pomalejší než Robin. A jeden šťouch. A patnáctá celkově z jednašedesáti po první jízdě. Trať je o dost rychlejší než včera a je to vidět i na ostatních holkách, Kačka dokonce dává čistou jízdu, Štěpánka za dva. Jen ten čas odpovídá patřičné porci vraceček, nábližek a dámských cest. k tragédii se schyluje s Markétkou. Kombinace 1... mimo 2, 5 dává základ solidní sbírce trestných bodů a to, jak jí to štve je slyšet po celý zbytek trati... tady budeme muset zatlačit.

Druhé jízdy už zas tak velké pokroky nenesou, Sára jede hop nebo trop, sbírá ale tři šťouchy a zbytek buď trochu vypouští nebo jí došlo maggi, i tak má stejný čas jako v první jízdě, Julča s Kačkou jsou na tom podobně. Štěpánka jede skoro stejně, Amálce se dole připlete soupeřka do cesty, takže opravka... a pak Verča která dokázala trať odjet o něco rychleji a (tradááá...) s jedním šťouchem... a nakonec závěrečná ruská ruleta. Markétka přepnuta pro prvních pár branek na ovládání hlasem, nahrčeny základní zásady a ... ono to vyšlo! Nejen bez kule, ale čístá jízda. Čas tedy... brali v cíli na kalendář, protože stopky nestačily, ale předsevzetí "já to chci zajet všechno nebo nejezdit vůbec" splněno. Taky se z cíle zubila jako reklama na pastu :-) Po singlech ještě Amálky opravka a ta klapla taky, takže co? Jde se balit...

Jezdit na hyenu má své výhody. Třeba tu, že vám sbalí za vaší nepřítomnosti (=hodí spacák do auta vedle futrálu), protože se žene déšť a stan už je suchej. Ještě se juknem na výsledky, pogratuluju Kačce k dvěma prvním vyjetým bodům (až doma zjistím, že v sobotu si vyjela taky jeden, takže má trojku), zaplatím v bufetu a můžem před čtvrtou vyrazit. Kolon se nebojíme, s těmi se počítá. A taky jo, od Zalužan až k Dubenci... v tom dvě bouračky, jedna u Těchařovic, druhá u Milína. Pak už to ale jede, včetně Prahy, kterou prosvištíme pod zemí a po jsme sedmé na kanále, kde se srazíme s Robinem, který vyrazil po nás a vyhnul se kolonám. Ale zase před Hrdličkama. To poznám tak, že když už doma večeřím, volá mi Sára, že jí nejde kód a já v pozadí slyším alarm .-)

Závod č.2017097 ze dne 08/07/2017 "Sjezd ve Strakonicích" (sjezd - VZ) na trati "Otava ve Strakonicích"; pořadatel:Soběslav
K1ž
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
18. (3.ŽM) Kateřina Tkadlecová 867.10 + 0 0
20. (5.ŽM) Julie Horáková 915.10 + 0 0
Závod č.2017098 ze dne 08/07/2017 "Slalom ve Strakonicích" (slalom - VZ) na trati "Otava ve Strakonicích"; pořadatel:Ot.Strak
C1
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
13. Jiří Vaněk 123.72 + 2 78
41. (5.VS) Antonín Krejčí 153.98 + 0 2
C1ž
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
12. (4.ŽS) Sára Hrdličková 153.72 + 10 2
C2
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
11. (1.VM) Antonín Krejčí 160.42 + 2 6
K1m
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
45. (10.VM) Robin Hron 125.03 + 2 61
96. (14.ŽM) Ondřej Brambora 141.02 + 8 15
123. (24.ŽS) Ondřej Chochola 179.97 + 12 0
K1ž
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
20. (5.ŽS) Sára Hrdličková 132.48 + 4 25
34. (1.PŽ) Amálie Šrétrová 144.99 + 2 0
42. (7.ŽM) Julie Horáková 153.82 + 2 7
49. (10.ŽM) Kateřina Tkadlecová 165.79 + 2 1
55. (8.PŽ) Štěpánka Šrétrová 202.06 + 4 0
56. (9.PŽ) Veronika Chocholová 188.09 + 22 0
57. (10.PŽ) Markéta Šebelová 186.73 + 60 0
Závod č.2017099 ze dne 09/07/2017 "Slalom ve Strakonicích" (slalom - VZ) na trati "Otava ve Strakonicích"; pořadatel:Ot.Strak
C1
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
10. Jiří Vaněk 99.67 + 2 87
39. (6.VS) Antonín Krejčí 136.34 + 0 4
C1ž
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
11. (3.ŽS) Sára Hrdličková 127.59 + 4 4
C2
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
13. (2.VM) Antonín Krejčí 135.56 + 0 5
K1m
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
32. (8.VM) Robin Hron 101.26 + 0 86
77. (8.ŽM) Ondřej Brambora 115.08 + 2 28
120. (23.ŽS) Ondřej Chochola 141.17 + 14 0
K1ž
Pořadí Jméno Čas+tr.b. Vyjeté body
17. (3.ŽS) Sára Hrdličková 108.24 + 2 31
30. (1.PŽ) Amálie Šrétrová 118.63 + 2 0
43. (7.ŽM) Julie Horáková 129.74 + 2 8
51. (10.ŽM) Kateřina Tkadlecová 147.26 + 0 2
56. (7.PŽ) Veronika Chocholová 178.03 + 2 0
58. (9.PŽ) Štěpánka Šrétrová 181.11 + 4 0
61. (10.PŽ) Markéta Šebelová 286.42 + 0 0