TJ Kralupy, oddíl kanoistiky

Třetí a poslední řádný Český Pohár žáků je pro změnu na Moravě, v Kroměříži. Což by samo o sobě problém nebyl, kdyby se tam nejezdilo po "hopsabahnu" s označením D1. Předvoj výpravy utvořili Matulovi a Týna, výsadek měli odpoledne podpořit Šupolíci, já a Jíra.

Předvoj vyrazil asi v jedenáct, mě výsadářské Doblo nabíralo ve tři před branami mého kůrkodárce. V Kobylisích na nás čekal Jíra a už předem nám telefonicky hlásil ať zapomenem na dálnici, pro změnu na D8, že auta stojí až ke skládce na kraji Prahy. Opravuje se totiž Kbelská. Z Kobylis tedy pokračujeme Prosekem, dolů do Vysočan, na Průmyslovou a na Úvaly a Říčany. Tam jsou stejně vesnice, tak nějaká kolona nebude tolik bolet. Bohužel, stejný nápad jako my měl i řidič buldozeru, který posunul na konci Vyžlovky v zatáčce betonové svodidlo asi o metr. Svodidlo přežilo, buldozer byl o metr kratší a skončil na těch betonech, takže nápis Felicia byl čitelný jen zvrchu... Za touhle bouračkou se utvořila kolona, která přímo lákala ke klidnému nákupu v přilehlých krámcích a k dalším bouračkám. Nákupy se nekonaly, bouračka ano. Po hodině a třičtvrtě jsme konečně byli v Říčanech... Následovala několikahodinová nárazová inspekce dilatačních spar na D1, která ustávala jenom když bylo někde zúžení a kolona nebo když někde v odstavném pruhu hořela a dodávka a za ní stála kolona. Zpestřovalo to panoptikum duševních mrzáků domnívajících se, že odstavný pruh je volný právě pro ně anebo exoti typu Turka ve žluté dodávce s německou značkou, který, maje volšové ruce, řídil koleny a předjížděl důsledně stoupacím pruhem a zařazoval se třicetdva centimetry před předjížděné auto. Klid byl až na Hané, když se z D1 odpojil provoz na Ostravu a Olomouc a dálnice získala povrch, který si toto označení zasloužil. Po osmé jsme konečně byli na místě. Stany postaveny, otroci zaopatřeni... tak jdeme do imrovizovanehého bufetu na jedno. Několikapivo.

Okolo půlnoci přišla bouřka s deštěm, která přinesla pěkné blesky a příjemné ochlazení, takže jsem usnul v podstatě ihned potom, co začala, takže o tom, že pršelo celou noc, vím jen z doslechu. Nebudily mne ani hrby, které mám pod karimatkou adíky kterým jsem zkroucený jako paragraf. Něco natlačíme do hlav a přejedeme ku trati. Jak jí tak sleduji, poslouchám otroky jak držkujou. Včera držkovali, že je málo vody a zničej pádla, teď pro změnu kvůli tomu, že v protivodách není vracák. A není. Voda nastoupala a s vyjímkou jedné brány teče protivodou regulérní proud. Někde aspoň zpomalí, ale taková dvanáctka je jak sjezdový trenažér. Navíc není pod mostem ani ta pěkná vlna, co vždycky, což mne svádí k omylu, že je míň vody než loni. Jak potom večer zjistím, opak je pravdou. Během noci voda vystoupala z 25 kubíků na 80 a běheme dne pomalu klesá na 70 jakubů. Vyzvednu čísla, dvě tašky, protože Zdeninu extra přihlášku si vyložili jako jiný oddíl a pošlu otroky na předjízdu. Předjezdci trať zvládnou, takže závod může začít. A dneska to fakt bude závod. Blbý je, že než odstartujou kajaky, voda trochu nastoupá a kajakáři mají docela hoňku s bránama. Žádný krčky, žádný šizení, pěkně hezky protivody v proudu vypádlovat. Tuhle instrukci dostali všichni. S extra upozorněním na poslední protivodu, kde už člověk nemůže a voda teče pořád stejně. Přesto... Kuba šťouch, Venda šťouch, Roman šťouch až Fosák jí zajel čistě :-/ Mají toho zjevně plný brejle, ale dá se to. Kuba nejel nic moc, je to voda, kterou nezná, Venda je spíš nic než moc, navíc má kuli na přesazu pod mostem, dojem vylepšuje až Roman, kterej jede moc pěkně a dokonce i pádluje! Dal dva šťouchy, ale to nebylo tuhle jízdu nic zvláštního. Tři dal i Foska, ale ten zajel nejrychlejší čas, takže mu to stačilo na vedení a to i přesto, že většinu noci strávil v předklonu či vsedě a žaludek se mu uklidnil až k ránu. Aspoň je lehčí :-) Na druhou jízdu brány zvedli na normální výšku, takže se všichni časem brutálně zlepšili. Doonce tak, že za mnou přiběhli s tím, že Foska je po druhý jízdě sedmej... byl, ale protže ještě neměl druhou jízdu napsanou. Zlepšil se v ní o deset vteřin, Roman o čtyři, Venda o dvanáct Vojta o třináct a Kuba o jednáct. Ten ovšem má kuli, protože jednou šla tyčka jinudy než měla. Resumé... foska první, Roman třetí (!), Venda osmej, v mladších Vojta první, Kuba šestnáctej. Slušný. Po deblech následují předžáci a přestávka a pak... baby... Andula má letos hodně těžkou práci, má před sebou kvarteto opavských holek, o rok starších, takže povětšinou bojuje se Simonou z Kadaně o pátý, šestý místa. Přesto není její jízda z nejhorších, občas i natáhne opazourky a navíc jede čistě, což nebývá v kraji zvykem. Týna nakonec nestartuje, po změně počasí skrečovala dohlášku. Singlů zas tolik není, což je sice na jednu stranu dobře, na druhou na Romana musím koukat z lodi a docela z dálky. Nejede zas tak špatně, evidentně si z kajaka vzal to dobrý. Před startem je mi všelijak, žaludek se bouří. Ne, že bych něco sežral, ale dva dny po sobě jsem si prožil ochlazení pomalu o dvacet stupňů a nějak z toho mám rozhozený tělo. Kupodivu mne jízda spraví, sice se po ní dole vzpamatovávám jako po žloutence, ale je mi líp. Čas mám něco přes dvě minuty a většinu toho času strávím pádlováním. V povodách, v protivodách, prostě všude. Trať je plynulá až ad absurdum. Věřím že jako kajakář bych ji mohl (kdybych mohl) propádlovat bez jediného závěsu či kontru. Od romana dostávám nemilosrdných šestnáct vteřin. Druhé jízdy jsou hned, ani se nepřevlíkám. Andula tentokrát exceluje, přesaz pět, šest pod mostem jede zase na couvačku, ovšem nedojíždí, rozhodčí na to kouká z druhého břehu... byla tam? nebyla tam? Nebyla, ani omylem, to ale rozhodčí neví (není si jistá) a dává jí čistě. Svůj výkon graduje o dvě brány dál, kde se naprosto nepochopitelně nechává vyhodit proudem ihned z protivody a místo toho, aby srovnala špičku a jela na další bránu, udělá kolečko a najíždí protivodu úplně znovu. Tak to bychom měli... Ještě, že se to už nesčítá. Roman jede skoro stejně jako první jízdu a já... já vlastně taky až na jednu bránu. Tou bránou je protivoda, čtrnáctka. Přijedu do ní stejně jako v první jízdě, supím z posledních sil proti proud, po pátém záběru bych měl být v bráně, tak zvednu hlavu a... stojím pořád na místě! Neutáhnu ani ten proud :-) Po závodě následuje vyhlášení žákovského poháru, chlapci převezmou placky, navážem zlehka lodě a řidiči odjedou na tábořiště, zbytek se vydá hledat nám doporučenou restauraci. Nenajdou, takže skonči tradičně ve Sportu, kam za nimi přifučíme. Ještě si nejsem tak úplně jist žaludkem, tak si dám česnečku a pak s Týnou napůl pečený žebra. Samozřejmě moje ujištění, že nebude pršet ukolíbá jen Týnu, svatého Petra už nikoliv, takže po usednutí do boxu se spustí chcavec. Asi po hodině poleví, čehož využijeme pro zrychlený přesun do kempu. Část výpravy jde chrupkat, část ještě na pivo. Já dám dva kousky a padám do spacáku taky.

Asi po měsíci nebo jak dlouho trvaly ty vedra jsem spal víc než sedm hodin, ale moc znát to není, jsem úplně odrovnaný. Týna s Janou se rozhodly dospat, takže tu necháváme věci a jedeme na závodiště. Co nevidíme? Voda je ještě výš, trať nepostavená... Na co jí taky stavět, když člověk neví, kam ta voda vyleze. Naštěstí dřív, než si začnu myslet, že to dopadne stejně jako týden předtím v Písku se do ní místní pustí a postaví ji. Sice víceméně celou v jediném vracáku za pravým pilířem, ale je to asi tak to jediný, co se tu dá udělat, protože kdyby začalo pršet, můžou to celý sbalit a jet domů. Předjízda je jednomužná, část nepřijela, protože leží doma s horečkama a část prostě nepřišla. Než se kajakáři rozkoukali a začal závod, voa trochu klesla a krčkaři měli ráj. Obzvlášť posledních deset žákovských kajakářů se činilo. Přijeli do protivody, tyčka nad ramenem, máchli hlavou a tradá pryč. Tedy s vyjímkou osmičky, což byla jediná protivoda za víkend, která byla ve vracáku. Připadal jsem si jako ve filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje", jen moje replika nezněla "neber úplatky, neber úplatky, nebyr úplatky nebo se z toho zblázníš", ale "jeďte níž, jeďte níž, jeďte níž nebo jí vezmete jako povodu". K srdci si to vzal Venda, který jí prosmahl opravdu luxusně, u zbytku to bylo už slabší, ale jětě to dokázali ustát. Roman na tom byl hůř než včera, závod byl totiž mnohem vyrovnanější, prvních deset žáků starších bylo v deseti vteřinách. Druhé jízdy to moc nezměnily, Kuba jel pěkně, ne jakov prvníjízdě, kde jaksi, snad z pověrčivosti, zapomněl na třináctku a šinul se z protivody na druhou stranu na čtrnáctku. Jednou houknutí to spravilo :-) Ostatní měli trable s osmičkou, Venda jen tak tak, Roman o prsa korejské ženy a Foska jí nadjel, takže jí jako jediný dal na eso. Ono to už ale nic neřešilo, protože zase dali branky dolů a krčkaři měli po žížalkách. Taky se všichni o pět až deset vteřin zhoršili. Foska uhájil zlato, takže už má jistotu, Venda skončil sedmý, což je zatím jeho maximum, Roman osmý. Vojta byl mezi mladšími druhý, protože proti Péťovi šodkovi neměl nejmenší šanci, toho dal ze žáků právě jen Foska. Přestávku zachovali i pro dnešek, Týna s otroky odchází na jídlo, já si lehnu na půlhoďku do auta, pak si jdeme projít trať. Teda, ne, že by to nechalo na Andulce nějaké stopy... V podstatě udělala všechno to, na co jsem jí upozornil, že nesmí. A jak jsem si říkal, že jede čistě, tak bacila do dvou posledních bran pádlem ve chvíli, kdy už byla za nimi... Aspoň roman jel tak, jak měl. Mne trať udolal víc než ta včerejší. Včera to byl maraton. Pořád pádlovat a celkem neměnit frekvenci. Dneska to byl squash. Start, rozjezd, brždění otočka, start, rozjezd... Sice to bylo v kratším čase, ale těžší. Šupolíci už mastili domů, Fosáka navíc bolí záda, tech had nevychovanej prej za rok vyrostl o dvacet čísel a nedělá mu to dobře na kosti. My si to s Andulkou ještě jednou probereme, zdvihnu varovný prst (asi jsem měl zdvihnout jiný) a jízda může začít. Andula to pojala tak, že přesně zopakovala chyby, které jsem jí vytkl plus přidala pár dalších. Chjo... Přitomk dneska měla šanci, na rozdíl od včerejška nebyla bedna tak daleko. Závod dál přesto odsýpá, Roman to proskotačí úplně stejně jako v první jízdě, s vyjímkou výjezdu z druhé brány, kde brnkne pádle o větev a zahučí tam. Bleskový eskymák ho připraví o vteřinku, dvě, jinak to naštěstí na funkci vliv nemá :-) Po dojezdu se převlíknem, pomalu navážem a počkáme něco přes půlhodinky na vyhlášení. Při jeho začátku začne pršet, takže ho strávíme pod velkým deštníkem u vyjedeného a vypitého bufetu, takže ani nevím, že mě taky chtěli podarovat svíčkou a diplomem. Po páté hodině vyrazíme, já se ještě v Kroměříži chytnu nějakého vleku s ostravskou značkou, který ale jede zkratkou, tak se musím kousek vracet neb na dálnici se jede jinak. Po pátečním tripu jsem rozhodnut strávit na D1 co nejmíň, takže z ní za Brnem sjíždím a horskou stezkou přes Žďár, Havlbrod, Čáslav, Kolín a Brandýs uháním celkem přijatelným provozem k domovu. Když v Klíčanech přejíždíme dálnici, akorát pod námi profrčí Matulovi. V devět jsme na loděnici, kromě vykládání a předání Kuby obdivujeme novopečené vlny v kanále. Vykotily se totiž vrata nad trojúhelníkem a k mému překvapení se hladina moc nesnížila, u trojúhelníku je naopak víc. Navíc se natuningovaly vlnky/válečky u trojúhelníku a pod ním a voda se pěkně zrychlila a zvlnila.