Vánoční Mělník 2012

Teď! Viděli jste to taky? Co? Přece ten rok, jak zase profrčel kolem! A už je v tahu... a to znamená... to znamená... že jedem na Mělník.

Na sraz jsem šel pěšo, dílem proto, abych si odlehl od přežírání, dílem proto, že světlo mých očí leží doma s chřipkou. Další na tom nebyli o moc lépe, obzvláště mládež. Když už někdo byl bezinfekční, jako třeba Foska, tak měl ortézu, jako třeba Foska. To má z toho, že Venda neumí jezdit na lyžích a kvůlivá tomu Fosku Andulka zrakvila. Před jednou se scházíme na loděnici a kolikpak nás asi bude? Luboš, Sokol, já... Piškot dělá dámičky, jako že je pořád mrtvej (a pak, že se při florbale nejde zranit). Přijíždí Dejv, rovnou v oblečení, aby nezdržoval. Překvapuje Machuťák, takže se trhá i Piškot a je nás šest. A v pozici diváků Jíra, Kristýna a Hráďas. A Šupolíci a Líba jako trén.

Od listopadu číhám na počasí, jestli letos ta zima bude co k čemu nebo jestli bude stát za prd. Meteorologové a madam Honsová ve snaze udělat davům radost prorokují bílé Vánoce aby to zase odvolali a někdy to změní i třikrát za den, takže dvadvacátého sněží jako o život a třiadvacátého úplně stejně chčije. A následují teploty hodně přes nulu. Což znamená, že ladovská zima se slévá po čůrcích do větších čůrků a šestadvacátého uhání korytem okolo kanálu hezkých 330 m3/s. A patřičně žlutých, protože většina přijela Berounkou. Do toho se noří šest kajaků a doslova sviští (štrekaři prominou) dolů s proudem. Na nezbytné zastávce ve Vraňanech mám klasicky problém vylézt z lodě (rok od roku větší). Dáme čajík, cukroví a pokecáme. Nasedání je zapeklitější než obvykle, protože voda pod jezem vytváří iluzi mořského příboje. Zdatní berou lodě na ramena jdou níž po proudu, já se rozhodnu riskovat krysu. Vyčíhám okamžik, kdy je voda klidnější, dám na ní loď a málem za ní zahučím, protože se mi zvrtne kámen pod nohou. Nakonec natřikrát nalezu a jedu. Řeka nás nese fofrem dolů, my přitom tlačíme dolů neobvykle početné hejno vodního ptactva a za chvíli se už zjeví věž mělnického kostela. Za hodinu a půl (i s piknikem) jsme na místě. Smočíme se Labem, vylezem, umejem si nohy v kalužích a zasytíme sladkostmi a čajem. Domů jedem za světlohry oblohy a slunce. Tak zase za rok...

FOTKY