Krušnohorská třicítka a rejsy kolem 2013

Hokejovej turnaj už jsme absolvovali. Florbalovej taky. Dokonce i blázni účastnící se přespolního běhu by se našli. A co takhle lyže, když už pořád jezdíme na ty běžky? Takže Krušnohorská třicítka?

Pokud to bude jen na patnáct kilometrů a volně, proč ne? Původně se závod měl jet na konci ledna, ale v letošní podivné zimě, která nádherně začala už na začátku prosince, aby o Silvestra odktekla do údolí, v lednu začala znova, aby se v týdnu před závodem vydala dolů za tou první není nic jisté. Pořadatel se omluvil, že jakýkoliv pokus o úpravu trati skončil tvorbou šotolinové vložky a posunul závod na půlku února. Mezitím zima stihla začít potřetí, tratě se upravily a my se týden před závodem vydali do místa činu soustředit.

Jako správný konvoj jsme měli své čelo, které tvořili Láďa s Haničkou, kteří už od rána obrušovali Bouřnák, aby nám odpoledne zatopili a mohli nás tak večer přijmout do připraveného. Zbytek výpravy dorazil ráno. Závodníci namazali a vyrazili jsme auty na Vitišku. Pořídili jsme po dlouhé době společné foto a vyrazili do mrazivého leč slunečného dne. Skupina A a odbruslila a dlouho jsme je neviděli a my s děravým chladičem (Dejv, Hanička, Týna a já) se jali ťapat za nimi po magistrále na Dlouhou Louku. To je osm kilometrů, to pro nás plaze znamená hodinu a půl. "Áčko" mezitím kroužilo po tratích a dělalo si místo na oběd. Že to nebude jednoduché jsme poznali hned. Jediná hospoda byla plná a chvíli trvalo, než jsme našli místo na sezení. Hospodou kmitaly dvě slečny, ale i tak moc nestíhaly. Asi za čtvrt hodiny jsme se dostali k pití, vzápětí i k objednávce jídla. To přinesli, ale tak zmateně, že Němec, který seděl u stolu s námi (resp. my s ním) po něm šáhnul a začal se futrovat. To, že si objednal daňčí guláš se šípkovou a dlabe uzené se zelím mu zjevně nevadilo. Horší bylo, že tím vytvořil v křehkém náznaku řádu hospody chaos, který nakonec vedl k tomu, že Týna po dvou hodinách opouštěla občerstvení bez svého vytouženého uzeného a jedna porce daňčího se šípkovou bloudí podobna bílé paní po cimbuří penzionu Dlouhá Louka dodnes.

Hladová Týna, znavený Honzík a Hanička, která měla už všeho dost se vydali nazpět nejkratší cestou, áčko na další okruh, Patrik a Andulou vyrazili někam kde nikdo jiný nikdy asi nebyl a přidali si tak šest kilometrů než dostihli zbytek a já s Dejvem jsme zamířili za turistikou. Po "ťapací" vložce na pláních a fotokoutku s kitaři tamtéž jsme se dostali na Trafo a vyrazili dolů po turistické sjezdovce. Až do otočky to bylo pěkné, ale otočku samotnou jsme rádi sešli pěšky. Pak jsme znovu nazuli a vyrazili. Já pomalu, Dejv rychleji, takže jsem po padesáti metrech stihnul jen tak tak zastavit před ledem a kamením a Dejvem, an stál za ledem a kamením a vrhal zkoumavé pohledy na skluznice... dolů jsme už sešli pěšky.

Neděle byla už volnější, áčko kdes pilovalo techniku, já si prošmejdil cesty na Pramenáči, prknaři dřeli sníh ze Slalomáku... a postupně se barák prázdnil. My s Týnou jsme jeli hodně pozdě a sbírali co kde který lyžník zapomněl.

O týden později už nejde cuknout. V pátek jedeme s Týnou a Piškotem na "základnu", zatopíme, navaříme, popijeme :-) Ráno má Piškot telefonát jestli prý zbytek výpravy dojede, jak to u nás vypadá. Nechápeme. Až potom Patrik vysvětlí, že dole napadlo deset čísel sněhu a dálnice má projetý jen jeden pruh. Tady nacukrovalo asi tak centimetr. Přijíždí první auto výpravy a mění chodbu v servisní místnost, mažou lyže. Druhé auto, Jindra s rodinou, přijíždí taky, ale vyměkává a bez zastavení pokračuje nahoru. Já čekám na Fohlíka, který v jedenáct přisupí vlakem. Vidle nám do toho hodí ještě Luboš, který jako jeden z mála nic nezapomněl a volá, jestli bysme mu nepřivezli hůlky. On tu svojí zlomil. Týna nás tedy veze na Nové Město, kde předávám hůlky a obouvám retro lyže. Patrik si totiž zapomněl lyžáky, takže jsem mu půjčil svoje, přece nepřijde o závod :-) Sám jsem si musel z muzejního oddělení vyhrabat staré klasické gumáky, k tomu nějaká prkýnka. Ondra ma půjčená prkýnka ze stejného zdroje, jen je to sekce let devadesátých, k tomu má na sobě kulicha a kabát, který mu propůjčuje vzezření vojáka Wehrmachtu, který se včas poučil a prchá ze stalingradského kotle. Těsně před začátkem závodu vyťapeme na vyhlídku pod Pramenáčem, počkáme tam necelou hodinu a nafotíme naše borce. Piškot jede v balíku a zdálky mává, Luboš jede sám a pohroužen do muziky ze sluchátek se tváří, že tam není, takže ho skoro nestíhám, Jindra se u nás i zastaví a na závěr cupitá nerozlučná dvojice Patrik a Andula.

Po nich ještě chvíli počkáme a opouštíme svou roli směrovníku (asi tak deset lidí se nás ptalo kudy kam), vyšlápnem nahoru a za chvíli zmizíme poslednímu závodníkovi z dohledu. Prokličkujeme Pramenáč, sjedeme na Pašerácký kout, přelezeme lávku do Německa (tady se na nás lidi díky Fohlíkovu vzezření dívají chápavěji), vylezeme na Moldavu, urazíme jedno až tři v nádražce a vrátíme se na Vitišku. Protože mám jedinečnou příležitost zkusit cross-forest cestou dolů, jdeme do toho, s nikým jiným než s Ondrou by se mi to nepovedlo. I on se podivuje a ptá se kolikrát jsem tu už jel a po mé odpovědi, že tudy jen v létě chodíme na houby se směje. Jde to hůř, než jsem čekal, těsně pod úrovní Vitišky je teplota nad nulou a sníh je těžký, takže už tak malá manévrovatelnost mých muzeálních běžek klesá na nulu. Nakonec se dolů dostaneme žví a zdraví.

Na chalupě zůstává Piškot, Ondra a Honzíka zbytek valí domů s radostným vědomím, že zimní přípravu na rozdíl od Fosky přežili ve zdraví (za týden má Andula s Foskou zamířit s juniory do teplých krajů, za tři týdny je následují naši).
Ráno se dělíme do tří skupin, skupina "C" (Piškot+Honza) valí na dlouhou Louku, skupina "B" (Ondra a já) na turistiku a skupina "A" (Týna + kašel) zůstavá na baráku. My z toho nakonec máme pěkný výlet, protože cesta, kterou jsem doufal projít přes vřesoviště není projetá a my ho tak projdem celé po délce až na Vilejšov. Pak nahoru na Oldřiš, freeridem dolů pod Moldavu, po pešunku zrušené tratě na Moldavu a na Vitišce jsme o čtvrt hodiny později než jsme slíbili, Honza s Piškotem aspoň stihli čaj.

Na baráku sbalíme a uklidíme a valíme dom s vědomím, že vzhledem k tomu, jak vypadá Týna už skončila lyžařská sezóna i pro nás, protože v týdnu má sice sněžit, ale pak se oteplí a to je při třiceti číslech, co zde leží konečná...
Nezapomněl jsem na něco? Jo... výsledky... 15km volně - 17. Piškot (1:04:31,1), 23. Luboš (1:10:41,3), 28. Jindra (1:20:22,3) 29. Patrik (1:20:48,6)... 3. Andulka (1:20:48,8)... 5 km klasicky - 9.Honzík (19:54,9)... 1km klasicky - 7. Denisa (6:19,4)... 7. Michal (5:37,8).

FOTKY